childfree

http://www.lide.cz/sHe.iS.peRFecT


Tohle jsou ty citlivé a zodpovědné, které si ani neumí zajít na potrat:) Myslím, že stupeň vypatlanosti téhle kravleny ani nejde vyjádřit slovy:)

vetsi picu jsem nevidela, nemam pro tebe jine slovo. Taky nemam rada rvouci deti, hadajici se lidi na ulici, ozrali, bezdaky, debilni lidi a kde koho, ale to je proste zivot, ze je to kolem nas, takze komu se to nelibi at si prdel polibi a chod si treba kanalama, ale jecici dite je proste zivot, vzdyt domu ti ho nikdo necpe. Zrovna tak jako nemusis se cucat s bezdakem co se uz rok nemyl a prave si ublinkl. Jen se rid heslem zij a nech zit

Velmi hezké. Takže – žij a nech žít. A když už musíš rodit ty hnusný vřeštící sračky, tak choď kanálama a neotravuj s tím slušné lidi.

Nemyslím si, že ještě někdy budu něco psát. Kecy nemají cenu. Tahle společnost je tak prolezlá děložním morem, že není jiné cesty než násilí. Kdo chce něco dělat, ať zahodí klávesnici, vyrazí do army shopu, třeba do Smrtihlava, pořídí si slzáky, nože a paralyzéry, a pečlivě mlátí, mlátí, MLÁTÍ jakékoli vřeštící dítě, které na veřejnosti spatří. Čekejte násilné výpady ze strany děloh a čůráků, ale to je OK. Jste v právu, tak se braňte.

Je třeba řezat a řezat fakany i ty, kteří je vyrábějí. Jinak se za chvíli budeme po kolena brodit ve slizkých, vřeštících miminech, která po nás budou tlapkat svýma nechutnýma umatlanýma rukama, a nebude cesty jak se proti tomu bránit. Nikdy s nikým nedebatujte, a každé dítě které kníkne ztřískejte tak, že bude krev stříkat až na strop. To je jediná cesta, jak proti tomuhle hnusu bojovat. Diskuse s ženskýma, které tyhle zrůdy serou na svět nemá vůbec žádnou cenu. Ony jsou všehoschopné, když jde o ochranu toho hovna, které nese jejich prašivé geny.

Myslím, že topic "ječící děti na veřejnosti" už je vyčerpaný, už se tu nic nového nedozvíme, a už ho dám k ledu.

Tohle není téma na diskusi, tohle je téma na jednání, a každý z nás může jednat (pokud se dobře vyzbrojí, protože rodičovstvo slibovala všemožné věci od ukopání k smrti až po zastřelení...).
Každému, koho křičící děti rozčilují, bych to jednání doporučila, protože na netu těžko najdete místo, kde byste si následně mohli v klidu zanadávat na to, jaké protivné ječící mimino vás dnes rozčílilo. Takové místo momentálně neexistuje, a i kdyby existovalo, tak ho zaplaví vzteklí producenti. Takže tudy cesta nevede.

Za sebe můžu říct, že kdykoli se setkám s ječícím dítětem (bez ohledu na věk), ať to bude kdekoli, tak prostě dítě i s doprovodem z onoho místa dostanu.
Můžete mi psát že jsem zrůda, že to mě nikdo nezasune, že mi váš manžel rozkope ksicht na kaši, že se to "dá vydržet", že kojenec neumí mluvit (strašná novinka, doteď jsem to nevěděla, díky za info) atd., ale co z toho? Myslíte, že když dosáhnu určitého počtu shlédnutí slov jako "zrůdo" a "chcípni ty krávo", tak pro mě bude přijatelné zatnout zuby a poslouchat řev? Je mi líto; nevadí mi, pokud se někdo rozhodne mít děti, ale nesmí tím narušovat moje pohodlí. Jak to udělá, to je mi srdečně jedno.
O sobcích mi prosím nic nepište. Jsem sobecká, jsem si toho vědoma, a jsem na to setsakra hrdá.

Nevím co by se k tomu ještě dalo říct.
Děti jsem vyhazovala, děti vyhazovat budu. Dříve to bylo "většinou", teď se budu snažit, abych byla stoprocentní.
Nikoho fyzicky nenapadám (pouze) za to, že mu křičí dítě, ale když ostatní nátlakové metody selžou, no tak... prostě bych to shrnula tak, že neexistuje hranice, u které bych se zastavila.
Kdo se chce pohoršovat, doporučuji chytrou sajtu http://maminkyskocarky.webovastranka.cz/, vedenou chytrými, krásnými, vzdělanými, slušnými a ochotnými lidmi. Pokud tam vyrazíte, používejte hodně vykřičníků, patří to tam k bontónu.

Takže aby bylo jasno.
Tak jsem poslední dobou obdržela několik vzkazů / pokus o komentář ve stylu "a co na tom, že já prudím na webu pro bezdětné o tom, že miminka jsou nyny; bezdětky zase lezou na babyweby a prudí o tom, že miminka jsou hnusná".

A mám dojem, že nějaká příjemná osoba (asi znuděná ~*~zodpovědná~*~ teenska, nebo tak něco) na těch babywebech prudí pod mým jménem. Nemůžu to vědět jistě, protože tam nechodím – co bych taky dělala na webu pro lidi, kteří se zajímají o děti? Pohoršovala se nad tím, jak se zabývají blbostmi, a radila jim jak lépe využít čas?

Takže aby mezi námi bylo jasno.
Mamina, která leze po childfree webech a mele o tom, jak jsou mimina nyny, patří zastřelit.
Childfree, která leze po babywebech a mele o tom, jaká jsou mimina odporná, patří zastřelit.
Jasné?

(ale docela by mě zajímalo, jak bude "matka" s přístupem "to neva že já jsem off-topic, oni jsou taky off-topic!" reagovat, až jí dítě udělá průšvih a bude se omlouvat tím, že "ale Honza a Jakub to dělali taky!")

Mimochodem, obdržela jsem asi dvacet komentářů ve stylu "zajímalo by mě, jestli má autorka vlastní děti" a "počkejte až budete mít vlastní děti!". Plus nějaké obligátní sobecké zrůdy do kterých by nikdo nezasunul, ale to už mi ani nepřijde zajímavé. Jen bych podotkla, že to návštěvnictvo musí pocházet z nějakého úžasně intelektuálního spolku, když si pořizuje děti ještě před dosažením schopnosti chápat psané slovo...

Asi jsem byla naivní člověk, ale měla jsem takovou představu, že dámy nechávají svoje potomstvo vřískat na veřejnosti prostě proto, že je nenapadne, že by to někomu mohlo vadit.
Třeba já jsem vyrostla ve zděném domě, a tak jsem nevěděla, že když v paneláku večer napouštím vanu, tak je to slyšet v deseti dalších bytech. Stačilo mi to říct, a už jí napouštím sprchou. Nebo že když nechávám věci na ledničce, tak já je mám sice „na očích“, ale kolega co má metr šedesát pak lítá všade kde jak fretka a zuřivě pátrá.
Takže jsem se i já dopustila takového toho „podle sebe soudím tebe“ a předpokládala, že majitelky ignorující vřešťana prostě vyrostly v prostředí, kde se ječící dítě považovalo za samozřejmost, a tak nechápou, že to dalším lidem může vadit.
A koukám, že jsem se pořádně spletla, protože ony mají očividně představu, že děti mají na řev právo „protože nevědí co dělají“ nebo „protože neumí jinak komunikovat“. Čekala bych v nejhorším případě přístup ve stylu „jo, nemělo by se to dít, ale někdy tomu prostě nejde zabránit“ apod. Prostě že dotyčná bude k řevu na veřejnosti přistupovat jako k negativní záležitosti. Když mi někdo vytkne, že jsem do něj vrazila krosnou, tak je mi jasné, že dělám něco, co není ideální (tahám veliká zavazadla do tramvaje) a omluvím se, i když je ten člověk třeba dost nepříjemný. Popravdě mě nenapadlo, že bych mohla začít pořvávat věci jako „No, ale tohle je krosna, víte? Ta je prostě velká! Co o tom víte, když se zmůžete jen na takovouhle prťavou kabelku!“. Konzumentům alkoholu radím, ať si v MHD klidně zvrací a pak ostatní cestující obviňují, že jim jenom závidí skvělou kalbu.
Jako já nevím, co si ti lidé myslí? Že se nechám obtěžovat protože „to je přece díííítě!“? Když se nenechám obtěžovat ve stylu „to je přece ožrala!“, „to je přece houmlesák!“ nebo „to je přece pes bez náhubku!“, tak proč diskriminovat ty děti? Někdo mě obvinil, že jsem vedená nenávistí k dětem. Není to pravda. Jsem vedená nenávistí ke kraválu na veřejnosti, zejména pokud to je veřejná služba za kterou platím a která kravál výslovně zakazuje. A je mi srdečně jedno, z čeho ten kravál vychází. A lidi snad musí počítat s tím, že se budu bránit. Že když budou svoje potomstvo bránit nadávkami a urážkami, tak na ně nebudu cukrovat. Že když budou reagovat fyzickým násilím (což se mi ještě v podstatě nestalo, ale přes web mi to bylo vícekrát slíbeno, takže s tím počítám), tak se budu taky bránit fyzickým násilím. A že když jim vzrostlejší (tj. chodící) dítě obtěžuje a nedostane pár facek, tak mu je dám sama (to za ně vlastně odvádím jejich povinnosti; zajímalo by mě, jestli by dámy stejně jančily, kdybych jim umyla nádobí nebo zaštupovala ponožky).
A tady jeden hezky tolerantní názor od zasloužilé „matky“:
„A jestli tě bolí hlava tak nelez mezi lidi...“

Asi uslyším něco o tom, jak jsem „taky byla dítě“. Svoje miminovské roky si samozřejmě nepamatuji, ale když jsem byla starší, tak na řev (na veřejnosti vždy, doma jen někdy – pokud nebylo pozdě večer) byla jasná reakce „Chceš pár facek, abys k tomu měla důvod?“. A taky si pamatuji, jak jsem měla kolikrát vztek na mladší sestru že nechce přestat brečet, co když kvůli tomu zase budeme muset jít pěšky „aby nedělala ostudu“? A taky mám nejstarší vzpomínky typu kino, divadlo, výstavy atd. pevně spojené s tátou – protože mamka odešla s plačící sestrou někam, kde nebude otravovat, případně rovnou zůstala doma.
Já těm dětem – myslím těm úplně malým – nevyčítám, že brečí. Já vyčítám doprovodu, že jim v tom nezabrání.

A ještě jedna malá citace:
„Nezavírám Vás do ústavu, protže se Vám nelbí děti ,ale proto jak se dokážete vyjadřovat a urážet každého, kdo Vás neobdivuje!“
Takže se nám tady zmnožují lidé, kteří chtějí zavírat do ústavů za to, že se někdo škaredě vyjádří o dítěti. A to s tím nevleze na babyweb, aby otravoval ve stylu „co furt žvaníte o dětech, vždyť je to hnus“ – to ti lidé úmyslně prolézají web a pátrají po textech, které jim hnou žlučí.
Ale jo, my se můžeme zesrat z toho, aby se k nám nenastěhovalo pět a půl muslima, to by si tu mohli začít zavádět svoje zákony, a svoboda by byla v háji. Takže raději budeme podporovat množení takovýchto individuí (o kterých nejsou statistická data, ale tipla bych si, že už teď jich je plus mínus přehršel), kteří asi nebudou mít volební právo, nebo co. To dává velký smysl; kdybych měla horskou chatu, tak si jí logicky dám pojistit proti povodni, a vichřici vynechám. Místo aby lidé dostávali ochranku za to, že nakreslili Proroka, tak budou dostávat ochranku za to, že se škaredě vyjádřili o miminečku. Nevadí. Prostovlasá teroristka, dobrá teroristka.
Evropa může těžko čekat, že na východě bude někdo poslouchat moudré pindy o tom, jak řešit radikální islamismus, když si tu zároveň nechá bujet radikální fakanismus.

Setkám se s tímto "argumentem" ještě mnohokrát?

Žádný důchod nechci ani od vás, ani od vašich dětí.

Zaprvé, systém, kde současná pracující generace platí současné důchodce, je morálně závadný.
Zadruhé, zmiňovaný systém je dočasný – teď jde jen o to, jestli zvolíme stranu, která ho plynule zruší, anebo stranu, která ho bude udržovat co to jen půjde, až do úplného zhroucení.
Zatřetí, ve většině zemí, které jsou na mém seznamu "vhodné místo k životu" takový systém stejně nefunguje.
Začtvrté, dost pochybuji o tom, kolik toho vydělá (a následně odvede na daních) jedinec, který je zvyklý vydobývat si pozemské statky stylem "lehnu si na zem a vřeštím, dokud nedostanu co chci".

Je tady někdo pod padesát, kdo se spoléhá na důchod od státu? Docela by mě to zajímalo.

p.s. nejmenovaný babyweb zase písá bulvár, tak jsem sem hodila schvalování komentářů

EDIT:
Kdo se o vás asi bude starat až budete starý chcípnete a nikdo vám ani na pohřeb nepříde ....
sauce: lidový mudrc

Vy jste nikdy nežasli, že faraoni zasvětili většinu své vlády úsilí postavit se parádní hrobku, a přitom úplně zapomněli žít? Na ZŠ jsme nad tím kolektivně žasli, viděla jsme to jako zamyšlení v několika literárních dílech... a přitom i v naší kultuře je to docela zakořeněné. Prožiješ spokojený a naplněný život? OMG tak to jsi v řiti! Nikdo ti nebude bulit na hrobě!

Před dvěma tisíci lety si to jedna krůta nedala vzít, a doteď se musíme otravovat s utrácením za dárky, vyráběním balíčků, jehličím, kostmi a předstíráním, že obstarožním příbuzným přejeme něco jiného, než včasný pohřeb. Vidíte, co se dá takhle snadno napáchat.

A důvod #5484137484634186 proč nemít rodinu: můžete parádně zrušit vánoce a nikdo kvůli tomu nedostane hysťák.

... tak se o vás děti postarají. Prý.
No, asi byste mohli začít trénovat respekt k lidem, kteří mají jiný smysl života než vy osobně, protože co když čirou náhodou vaše děti vznikly jinak než přes kopírku? Abyste to do toho důchodu stihli; protože kdo by si domů nasadil automat na žvanění do života, ať je to breeder bingo nebo obdobné "dobré rady do života" na jiné téma?
Blíží se nám ústřední svátky komerce (které někteří jedinci považují za oslavu následků románku mezi nezodpovědnou teenskou a římským vojákem), a při téhle příležitosti spousta lidí navštěvuje příbuzné. U nás se to taky pěstuje, ale musím říct, že babka, která ve mě nevidí nic jiného než objekt vhodný pro svatbu a produkci pravnoučat, bude letos (opět) vynechána.

Též jsem na vánoční CF diskusi narazila na paní, která už nějakých pět šest let nepromluvila se svojí matkou. Matka nepřenesla přes srdce, že se paní odstěhovala tisíce kilometrů daleko, a bude jí navštěvovat pouze sporadicky. Nějak si malovala, že bude bydlet naproti přes ulici a budou se navštěvovat každé odpoledne. No, nakonec se ty sporadické návštěvy u matky zvrtly v přemlouvací sessions, "prosím vrať se domů jak jsi mi to mohla udělat", takže se ze sporadických staly žádné.

Přijde mi to docela smutné, když si někdo dovede rozvrátit vlastní rodinu jen díky předsudkům o to jak by "se" mělo žít. Jak jsou ty vánoce, tak na to narážím mnohem častěji, lidé mají očividně nějakou kulturně danou potřebu řešit rodinu.

Plus mi přijdou divní lidé, kteří jdou na dvě hodiny courat po OCčku a batoleti ani nesundají čepici, natož bundu. Asi aby jim v těch pětadvaceti stupních nezmrzlo.

Tento malý příběh, který jsem kdysi obdržela jako .pps (vypátráno pomocí Google Desktop, doporučuji) a včera mi byl připomenut poučnou diskusí na téma "adopce homosexuálními páry". Mnoho jedinců mělo jediný argument pro tradiční rodinu, a to ten, že je tradiční.
Mimochodem jsem se nedozvěděla, co to znamená "rodina", jen se mi dostalo konstatování, že ten pojem nechápu. A ani po opakovaných urgencích žádné zadefinování:-( Akorát pohoršení nad tím, že se někdo může tak blbě ptát. Připomíná mi to zajímavé debaty ve stylu "Já jsem emo" – "Co je to vlastně emo?" – "Neumíš si to najít na netu ty krávo?" – "Asi bych uměla, ale ptám se jak to vidíš ty." – "Na netu je spousta stránek to nevíš co!" atd. Kdo nezkusil... zkuste.

O opicích a banánech
Skupina vědců umístila 5 opic do klece ve které stál uprostřed žebřík na jehož vrcholu byly banány.
Vždy, když některá opice lezla na žebřík, vědci polili ostatní opice studenou vodou.
Po nějaké době ostatní opice vždy ztloukly tu, která se snažila vlézt na žebřík.
Po nějakém čase se i přes velké pokušení žádná opice neopovážila vlézt na žebřík.
Potom se vědci rozhodli jednu z opic nahradit jinou. První věcí, ktorou nová opice udělala bylo, že se pokusila vylézt na žebřík. Ostatní opice ji hned začaly bít.
Po několika výprascích se nový člen naučil nelézt na žebřík, i když nikdy nepochopil proč.
Potom byla nahrazena druhá opice a všechno se opakovalo. První nahrazená opice, tak jako ostatní, bila druhou nahrazenou opici. Po postupné výměně třetí i další opice se všechno (bití) opakovalo. Tak byla nahrazena i poslední pátá opice.
Zůstala skupina pěti opic, které nikdy nedostaly studenou sprchu, ale napříč tomu pokračovaly v bití každé opice, která se pokusila vylézt na žebřík.
Kdyby bylo možné zeptat se opic, proč bijí opici, která se pokusí vylézt na žebřík…..
vsadím se s vámi, že odpověď by byla….
“Nevím – ale, je to tu takový zvyk”
Nepřipomíná Vám to něco...???
Podělte se o tento poznatek i s jinými, už jen proto, že se možná oni sami sebe ptají, proč se některé věci dělají stále stejným („divným“) určitým způsobem i když je tu úplně jiná možnost....

***

A ještě nějaké citace:
Se zvykem je to leckdy zlá věc: Působí, že se bezpráví považuje za právo a blud za pravdu.
- G.Ch.Lichtenberg
Vždy velmi krutou mocí vládne lidem zvyk.
- Publius Syrus

A já musím dodat, že zvykouši jsou šťastní lidé, když mluví česky a mají k disposici to hezké "se". Ono SE to tak dělá. Co bysme si bez něj kvočli... asi by se do laboratorních protokolů muselo psát "chyba byla udělána", když se k ní nechceme přihlásit.

Jo, a jestli někdo čtete Metro, tak jste si mohli všimnout, že tam nějaká osoba psala dopis na téma "sňatky mezi homosexuály by neměly být, protože oni spolu nemůžou mít děti". Ach jo. A proč se smí vdávat šedesátiletá žena nebo žena po hysterektomii?
Chci říct, tohle je tak trapný pokus racionalizovat něčí osobní nesnášenlivost. Pokud je to opravdu takto, tak proč nám tu nefunguje keltský model, kdy se manželství stávalo platným až po narození dítěte? Dokonce je to i model tradiční:-)

"Jaký že to neni osobní, je to osobní, kdyby tu řvalo ňáký mimino, tak vám to neva."

- člověk na noční Zvonařce

A ano, bylo to adresováno (mimo jiné taky) mně.

^_^

Zdravím.
Vzhledem k tomu, že bezdětnost je středobod mého života a jediný zájem, tak jsem posledních dvacet dní strávila zimním spánkem, předpokládám. Seriously. Jak zabedněný musí být člověk, který nerozezná online deníček a tématický blog?
Popojedem.
Neví někdo, kde sehnat kozačky s neklouzající podrážkou, bez podpatku, ve vel. 43 a za přijatelnou cenu? Budoucí rodiče musím upozornit, že pokud se jim podaří spáchat dcerku chodidly většími než 41, tak náklady na dítě rychle vzrostou. Nebo půjde na maturitní ples v teniskách (jako já), to je taky možnost.

Dnes jsem navštívila jisté shopping centrum, kde tedy boty nebyly. Zato tam bylo docela mnoho lidí a docela málo autobusů, takže jak to pak může vypadat.
Setkala jsem se tam se zajímavostí, a totiž hysterkou, která se vás snaží předběhnout, a buďto se necháte (n-1 přítomných) anebo nenecháte (já) a pak jste najednou strašný svině "chcete mi to dítě vyrazit z rukou???".
No, milá pani, vaše dítě mi bylo docela dost ukradený, ale když o tom tak mluvíte, tak bych třeba i s radostí vyrážela, jen kdyby tu bylo dost místa...
Nevím co ostatní lid, ale když nechci, aby mi někdo něco vyrazil z rukou apod., tak se necpu na místa, kde to hrozí. Třeba když si nesu od automatu kelímek s horkým kafem a zrovna skončí přednáška, tak se uklidím ke zdi, počkám až to přeproudí a pokračuji volnější cestou. Nějak si nedělám iluze o tom, že by MOJE OSOBNÍ KAFE někomu přišlo nadmíru důležité, takže nechápu, proč si dělat iluze o tom, jak se lidé starají, aby MOJE OSOBNÍ DÍTĚ neudělalo žuch. Plus porovnejte, s jakými obtížemi se sbírá dítě (s) a kafe (l).
Dále nemá cenu se rozepisovat, prostě běžné psycho. Vlastně bych se neměla divit, když si tihle lidé myslí, že se množíme přes kopírku (názory typu "když mi bylo jako tobě, tak jsem chtěla... a teď chci..., takže ty to budeš mít stejně", "lidem v mém okolí nevadí..., takže lidem v tvém okolí určitě taky nevadí..."), protože to jsou pořád jedny a ty samé hlášky, ať je to náhodná baba na internetu nebo náhodná baba na ulici. Nerozdávají třeba v obchodech s dětskými věcmi nějakou příručku, třeba "Jak být divná"?

A pak přijdu domů, a po dlouhé době jsem se podívala co se děje na Doktorce. Jsou tam nějaká nová zbytečná témata, ale nikdo nereptá, že jsou zbytečná a nemělo by se do nich psát. Nicméně jsem tam viděla jedno zajímavé:
Přeji hezký den.Potřebuju poradit kam se obrátit. Řidiči autobusů totiž mou ženu nechtějí brát do autobusu s kočárkem.Argumentujou tím že tam na kočárky není místo.A ještě máme zkušenost že nám jeden řidič přivřel ve zbrklosti kočárek dveřma.
Já jako nevim jestli je ta osoba z nějakého divnákova, ale pokud co je mi známo, tak přeprava kočáru bývá podmíněna tím, že je na něj místo. Pokud víte o výjimce, sem s ní, zajímá mě to.
Např. DPP:
3. Do tramvaje a autobusu lze nastoupit s dětským kočárkem pouze po souhlasu řidiče. Výstup s dětským kočárkem je cestující povinen včas signalizovat řidiči dvojím stisknutím tlačítka "Znamení k řidiči".
5. Pokud řidič nebo jiná pověřená osoba z důvodu okamžité přepravní situace přepravu dětského kočárku odmítne, nesmí cestující s dětským kočárkem do vozidla nastoupit.
Že by se to moc dodržovalo, to tedy říct nemůžu. Je to asi deset dní tomu nazad, co řidič v jednom příměstském autobuse sdělil nastupujícím, že mají přestat nastupovat, protože už na ně není místo, a ať si laskavě počkají na další bus. Naštěstí jsem hned vedle předních dveří stála já, a tak bylo spravedlnosti učiněno zadost.
(ovšem než by byl vyhozen kočár, tak se řidič rozhodl, že se teda nějak vejdem, a že on se bez té vyhlídky po pravačce taky obejde)
A jako WTF. Ti nastupující lidé se těžko můžou zmenšit na méně než jeden člověk (jako že by si řekli, že touhle dobou bývají autobusy nacpané, tak nechám doma třeba levou nohu a hlavu), tak vložit dítě do kočáru je osobní rozhodnutí, které není nutné. Viděli ti lidé (nebo spíš viděly ty paní) někdy takovou věc, jako je velký šátek, obvykle pěkně strakatý?
Doteď jsem si myslela, že tohle omezení na kočárech se nějak obecně bere na vědomí (ale asi jen já jsem ten knihomol s absťákem, který čte různé předpisy a vyhlášky...), a pak narazím na takového podivína.
Manželku nechtějí pustit do autobusu. Po kom mám chtít, aby nafoukl autobus/vyhodil část cestujících?

Zajímavé, že zatímco tihle lidé porušují přepravní předpisy, tak vám doporučí, ať si jezdíte autem nebo taxíkem... to je velmi zajímavý nápad. Odteď je MHD jen pro vřeštící mimina, smradlavé bezdomovce, zvracející ožraly, kouřící puberťačky, hopery s přenosným stereem apod., no a potom pro lidi, kterým to neva. Nastoupili jste do vozidla DPP s jasně psanými přepravními předpisy a chtěli byste, aby se dodržovali? Tak si jeďte taxíkem!
Protože, jak právě napsala jedna koza, A jinak kdo jde do autobusu musí počítat se vším.
Takže ať žije zmrzlina, spaní na sedadlech, zvracení po podlaze, kouření ve voze, smrt sluchátkům a hudbu do repráků, vyhazování věcí z oken, ježdění na bruslích po voze a pokec s řidičem.

Tady se ještě dotýkáme kraválu, který je také zakázaný (alespoň v Praze):
12. Cestujícímu při přepravě v zájmu zajištění bezpečnosti jeho i ostatních osob není zejména dovoleno:
j. chovat se hlučně, hlasitě provozovat hudbu (též reprodukovanou hudbu nebo řeč)
Opravdu nevím, komu je takovéhle jasné sdělení nesrozumitelné.

A nebojte se stěžovat si, když jste v právu. Případně taky začít porušovat bod dvanáct:
http://www.dpp.cz/smluvni-prepravni-podminky/7-vztahy-mezi-dopravcem-a-cestujicimi/
Extra body pro kuřáky.

http://kloudovaing.blog.idnes.cz/c/49353/Jak-nemit-deti-a-umrit-sam-v-elde-en-ce.html

Reakce na článek vynechte, stejně k tomu není co říct.
Odpovězte na jeden dotaz:

Co je pro vás lepší?
1) Krásný život, mizerný důchod.
2) Mizerný život, přijatelný důchod.

:-)

Jo, vlastně ještě jedna.
Hádejte, kde žije moje babička.

Hm, myslíte, že milující matka by svoje dítě zabila, pokud by jí to přineslo nějaké slušné $$$ nebo exkluzivní důchodové zajištění? Já tedy ne.
Tak proč si tolik lidí myslí, že childfree žena bude ochotná zabít bezdětnost, pokud na ní uděláme bububu s eldéenkou?

Díky úrodě švestek se v rodině objevil Blesk pro ženy, který obsahoval nejen švestkové recepty, ale i dojemné historky ze života, včetně jedné (kterou jsem napřed přeskočila, protože jí doprovázel obrázek strašně odporného rozbředlého dítěte) o sestřičce, která nemohla mít děti, a měla pocit, že kvůli tomu může šikanovat ženy, které chodí na interrupce.
Jak je v plebejských plátcích zvykem, tak jí ani omylem neodsoudili – zdá se, že pokud něco straaaašně moc chcete a nemůžete to mít, tak vám to dává právo chovat se hnusně k lidem, kteří o to "něco" nestojí. Tedy pokud to "něco" je mimino. Očividně je to docela rozšířené – skuhrání nad vlastní neplodností je ve fórech věnovaných interrupci příliš rozšířené, aby se mohlo jednat o pouhé ukliknutí.

Vzhledem k tomu, že bych ráda byla neplodná, ale bohužel jsem se narodila s funkčními reprodukčními orgány, sterilizaci v CZ mi nepovolí a na zákrok v zahraničí nemám, tak se asi taky kvalifikuji do skupiny lidí, kteří nemůžou dosáhnout na něco, co chtějí. Říkala jsem si, že bych se mohla dostavit před nějakou kliniku umělého oplodnění a hystericky tam vřískat o tom, jak si zlé kurvy vůbec neváží neplodnosti, za kterou by jiné daly nevím co.
OK, nejsme v USA, tak alespoň na internetu. Zajímalo by mě, jestli by neplodné dámy stále stejně obhajovaly svobodu slova, kdyby parta lidí nalezla do diskuse o IVF a kňoukala nad tím, že nechápou, jak někdo může s lehkým srdcem odhodit takové boží požehnání jako je neplodnost.
(popravdě řečeno jsem to už na netu zkusila – přímo v napadeném potratovém fóru – a dozvěděla jsem se jen typické blitky o tom, že KAŽDÁ ženská touží po dětech, a že kdyby KAŽDÁ ženská byla jako já, tak lidstvo vymře; nic k tématu)

Včera jsem začala číst knihu Muž, který věděl příliš mnoho – Alan Turing a první počítač od Davida Leavitta. Zatím výborné, mimochodem.
A hned na str. 20 jsem narazila na něco, co bych mohla velmi dobře aplikovat i sama na sebe. Myslím, že netřeba dále komentovat.

Ale i za ochrannými zdmi King's College znamenalo mluvit o své homosexualitě tak otevřeně, jak to dělal Turing, buď bláznovství, nebo revolucionářství. Možná však šlo jen o logický důsledek jeho lpění na doslovném významu slov a lhostejnosti k rozmarům "světa". Turing svou homosexualitu nikdy neglorifikoval ani nepokládal za patologickou. Pouze ji akceptoval a předpokládal (nesprávně), že ji ostatní také prostě přijmou.